PERU — Cesta magickou zemí

12. 08. 2015

Na přelomu května a června roku 2015 jsem strávila necelé čtyři týdny v Peru. Byla to jednak poznávací cesta a zároveň sebepoznávací a šamanská cesta s meditacemi, bubnováním, ceremoniemi, léčením… S devítičlennou skupinou s průvodci Zdeňkem Ordeltem a Jaroslavem Chrásteckým jsme navštívili mnoho magických a silových míst této krásné země.

Sona_Samiera_terapie_zvukem_terapeutka_zvukoterapeutka_zvukova_meditace

Přílet máme do Limy (hlavní město Peru a třetina obyvatel země žije právě v Limě). Jeden aklimatizační den strávený ve městě s návštěvou místní památky Huaca Pucllana (nachází se ve čtvrti Mirafloras a je jednou z mnoha posvátných míst a paláců, které se v této oblasti nacházely. Mohila sloužila jako důležité ceremoniální centrum města Lima. Pyramida byla postavena z vepřovicových cihel a jílu) 
…a nočním busem přejíždíme směr Nazca (obrazce na planině Nazca patří mezi tzv. geoglyfy. Na náhorní plošině jihoamerického Peru se nachází více než 300 obrazců, většinou o rozměrech až několik desítek metrů. Jsou tvořeny světlými liniemi, vzniklými odstraněním tmavšího vulkanického povrchu. Jednotlivé obrazce jsou zřetelné až při pohledu z letadla a dodnes není jednoznačně prokázáno, z jakého důvodu byly vytvořeny. O obrazcích psal i známý spisovatel Erich von Däniken).
Zde začíná naše velké putování. Přejíždíme na letiště, kde máme domluvený vyhlídkový let nad planinou. Když vzlétáme, roste ve mně pocit napětí, nadšení, dojetí… ta síla místa se nedá ani popsat. Vidět obrazce na vlastní oči je skutečně neuvěřitelný zážitek…

Sona_Samiera_terapie_zvukem_terapeutka_zvukoterapeutka_zvukova_meditace_Peru Nočním přejezdem se dál přesouváme do Cusco (v předkolumbovském období bylo centrem Incké říše a dodnes bývá označováno za historické hlavní město Peru. Od roku 1983 figuruje historické centrum města na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO).
Vzhledem k plánované místní stávce měníme náš původní plán cesty a míříme do Aqua Calientes a následně na Machu Picchu (ruiny předkolumbovského inckého kultovního města. Nacházejí se na horském sedle 400 metrů nad řekou Urubamba v nadmořské výšce 2430 m n. m.. V roce 1983 bylo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO). Toto místo je opravdu nádherné. Když jsem prošla branami města, rozplakala jsem se dojetím — byla jsem doma… Celá ta nádhera byla podtržena Zdeňkovou ceremonií s bubnováním. Krásná, čistá a silná energie, magické místo a pro mě hluboký zážitek, který mi neznechutily ani davy turistů 🙂

Další n Sona_Samiera_terapie_zvukem_terapeutka_zvukoterapeutka_zvukova_meditace_Peru aše cesta mířila do Puna k jezeru Titicaca (největší vysokohorské jezero a zároveň nejvýše položené jezero s pravidelnou lodní dopravou na Zemi. Má rozlohu 8562 km². Je 204 km dlouhé a maximálně 65 km široké. Průměrně je hluboké 107 m a dosahuje maximální hloubky 283 m. Leží v nadmořské výšce 3812 m.n.m.).
Do města Puno jsme díky právě probíhající stávce dorazili s mírnými komplikacemi. I když taková procházka kolem hořících barikád byla také zážitek 🙂
Stávka nakonec změnila i naše původní plány a cesta do Bolívie se nakonec nekonala. Jeden den jsme tedy alespoň absolvovali výlet po jezeře s návštěvou plujícího ostrůvku (rákosové ostrovy kmene Urů) a ostrova Tequile. I na jezeře Titicaca, na horní palubě lodi, proběhlo bubnování a zpěvy… prostě krása umocněná modrým nebem, větrem, vodou kolem a nakonec i západem slunce… Moc jsme si to užili.
A potom hned na bus a zpět do Cusco. Zpáteční cesta už naštěstí stávkou poznamenaná nebyla.

V Cusco máme odpočinkový den a následuje výlet na Sacsayhuaman (jde o jednu z nejpůsobivějšíc Sona_Samiera_terapie_zvukem_terapeutka_zvukoterapeutka_zvukova_meditace_Peru h inckých památek, z níž se však do dnešních dní podařilo dochovat asi jen 20% z původní velikosti). Obrovské vypouklé kamenné bloky, seskládané s milimetrovou přesností jsou opravdu fascinující (největší kamenný blok, který se na Sacsayhuamanu nachází, váží údajně více než 300 tun).
Procházíme městem a vychutnáváme tu krásu a sílu, která odevšad sálá. Je to opravdu magické místo. Nahoře na planině dělá Zdeněk ceremonii s bubnováním a Jaroušek p Sona_Samiera_terapie_zvukem_terapeutka_zvukoterapeutka_zvukova_meditace_Peru ak vede meditaci… Co dodat, prostě silné a krásné. V areálu máme rozchod a tak ještě “vybíhám” (no vybíhám, ono při té nadmořské výšce 3750 m.n.m. se člověk chtě nechtě dost unaví i při chůzi po schodech :-)) na kopec pro lepší výhled na celou pevnost (Sacsayhuaman má představovat hlavu pumy, zatímco její tělo znázorňuje samotné Cuzco. Hradby Sacsayhuamanu jsou pak pumí zuby).
Cestou zpět do města se zastavujeme ještě u jedné “stavby” v komplexu. Vypadá jako lom — skála, odkud byly kameny “vyřezávány”. Nooo, hodně zajímavé. Nic podobného jsem opravdu ještě neviděla…

Druhý den ráno odlétáme do Iquitos (je to největší město na světě, kam nevede silnice. Sona_Samiera_terapie_zvukem_terapeutka_zvukoterapeutka_zvukova_meditace_Peru Je přístupné pouze lodí nebo letadlem). Absolvujeme výlet lodí čtvrtí Belén, tvořené domky na kůlech. Na jednu stranu je to nádherný neobvyklý pohled na dřevěné stavby na vodě a její obyvatele, ale těch plujících odpadků co je všude kolem… no fuj 🙁
Náš výlet končí v místní malé ZOO, kde si užíváme (hlavně já :-D) společnosti volně pobíhajících opiček a jiného zvířectva.

Další den odplouváme z města. Po asi hodinové plavbě po rozvodněné Amazonce (je nejvodnatější a nejdelší řek Sona_Samiera_terapie_zvukem_terapeutka_zvukoterapeutka_zvukova_meditace_Peru ou na Zemi), se dostáváme do vesničky Snt. Maria. Odtud jsme odváženi už jen malou loďkou hlouběji do džungle. Tam máme týden strávit u místního šamana Marlona. Jsou plánované léčebné, sebepoznávací a transformační ceremonie s Ayahuascou (z kečuánštiny “liána duše”. Je to entheogen — možno přeložit jako „probuzení vnitřního boha“ — přírodní látka používaná při náboženských nebo rituálních obřadech. Nápoj je připravovaný z liány Banisteriopsis caapi a dalších rostlin. Je používán domorodými obyvateli peruánské Amazonie pro léčebné a magické účely).

Celý pobyt v džungli i proběhlé ceremonie byl pro mě skutečně vrcholný zážitek. Prožitky, které jsem měla, pocity co jsem zažívala jsou vskutku jen těžko popsatelné. Už jen samotný pobyt v divoké přírodě, to zastavení se a čisté bytí, byl pro mě obrovský dar. Ta silná energie přírody byla až hmatatelná — při plavení se džunglí, při pobytu mezi stromy, při koupání v Amazonce… prostě nádhera.
Jsem naplněna tak hlubokým pocitem vděčnosti, že jsem to vše mohla prožít.
A tento silný pocit si i odvážím…

Z džungle se vracíme zpět do civilizace 🙁
Odlétáme z Iquitos a chystáme se na cestu domů
(Domů? A není to naopak…?)

Do odletu zbývá ještě jeden den, který trávíme výletem do okolí Limy — návštěva ruin města Pachacamac (archeologické naleziště o ploše 465 ha tvoří komplex chrámů a náměstí propojených širokými ulicemi. Budovy jsou vystavěny převážně z hliněných cihel), vodní park — Parque de la Reserva (zatím “největší fontánový komplex” s 13-ti fontánami, z nichž většina je interaktivní. Pravidelně jsou organizovány laserové a obrazové projekce)

…a je tu odlet…

Cítím, jak mě pobyt v této magické zemi přeměnil. To hluboké propojení s přírodou, se Zemí, s vesmírem, se sebou samotnou. To vše se zapsalo do mého srdce, do mé duše… Transformační proces, který jsem prožila, hluboká pokora a vděčnost…
Děkuji

Fotky z cesty si můžete prohlédnout ve fotogalerii ZDE

Krásné nahlédnutí na naši cestu — cestovatelský report Jaroslava Chrásteckého